Listopad 2011

Příběh jednoho neobyčejného koně

29. listopadu 2011 v 18:19
Takže jsem pro vás složila takovou chvilku spisovatelství, je to příběh smutný, ale krutě pravdivý. Tento příběh je spíš věc na zamyšlení, každý si jí vyloží jinak. Na jednom názoru se nedá schodnout, a hlavně proto se to stále opakuje.
Nepoukazuji tady na to, že kůň se utratí hned jak začne kulhat, je to příběh, chvilka jakési poezie, ovšem i tento příběh se někdy stává........

Narodil se, jako každý jiný smrtelník.
Miloval svou matku, výběh a teplý box.
Později v sobě objevil velké odhodlání, které mu činilo radost.
Byla to neuvěřitelná výdrž, v to co věřil, být nejrychlejší.
Ve výběhu ho nikdo nepředstihl, a jeho dětská kopyta ho nikdy nezklamala.
Člověk, který ho jen zpoza ohrady pozoroval, viděl jeho veliký dar.
On nevinně cválal sem a tam, a osud už měl dávno předurčený.
On nevědomky se držel svého snu, a přitom daleko za oponou už navždy prohrál.
Když vyrostl z dětských radovánek, vzal si ho pod osudná křídla člověk.
Učil ho všemu, co mu připadalo nezbytné, a kůň mu oddaně naslouchal.
Poznával tíhu na zádech, vyčerpanost a bolest, ale svého snu se nevzdal.
Kůň dál poslouchal člověka, a ten se na něj šibalsky usmíval.
A tak se naučil nosit sedlo, uzdu a "jeho".
Nevěděl jak, ale začal mít lidskou duši rád. Byl zavázaný k jeho slovům i činům.
Pak praporek zavrávoral a on vydal se na dlouhou závodní trať.
A vždy býval první, to proto že na cílové čáře viděl svůj sen.
společně s "ním" na hřbetě pokořili rekordy rekordů, a člověk si jej oblíbil.
získal si srdce novinářů, rádia a televize.O to víc byl šťastný.
Jeho výběh byl krásně zelený a stále voněl novotou.
Se svým jezdcem se připravovali na veliký závod, ten, kterým si měli dokázat žw tu opravdu patří.
Jakmile zazněl zvonek, hřebec statečně vyběhl vpřed, a držel se na první pozici.
A k cílové pásce doběhl přes všechny limity svých sil, vyhrál, zalil jej pocit nekonečného blaha,
potlesk mu v uších vyzníval až do večera.Miloval život, miloval vítěztví.
Ale hned zrána začal pokulhávat, člověk tedy zavolal doktora.
Přišla nevinná a smutná zpráva, že následky jsou doživotní.Hřebec nechápavě pohleděl k obláčkům, a sněl...
Vtu vzal ho člověk za uzdu, jako by byl nějaké smetí, a přidělil mu děsivý trest - smrti.
Kůň ptal se jej, proč, když byl mu vždy věrný a oddaný. Odpověď mu však nikdo nedal..
Oni odvedli jej do přepravníku, zabouchli za ním, a slyšet bylo jen lidské oddechnutí.
copak jsem jim byl na obtíž?Počkat.....byl jsem jen jejich hračka -došlo koni.
Teď zbaví se jej, tím nejbolestivějším způsobem, a vyženou jej na věčné pastviny.
On cválá tam do dnes, a hledá svůj sen, ptá se co udělal špatně......
Avšak odpovědi se mu nedostane..
NO COPY! MOJE VÝROBA!!

Pro koně

27. listopadu 2011 v 15:14 | Adminka
Tak se zase hlásím, svým pocity docela navazuji na minulou zimu, bez koní, bez pocitu na jeho hřbetě. tolik mi schází, jeho odvaha..láska..a věrnost..Zkrátka bez koní jako bez chuti k životu (jak už zmiňuje článek z předešlé zimy) také jsem změnila design, který by tu měl být pravděpodobně celou zimu, uvidíme, já jsem sním spokojená. Chtěla jsem pro vás povymýšlet další básničku ale nakonec jsme se rozhodla pro krátký citát. Pak jsem také brouzdila po youtube a zaujalo mě další přenádherné video, které můžete shlédnout níže ;)
Většinou si potrpím na autorská pravidla, ale protože je to citát tak si ho můžete skopčit, se ZDROJEM

"Kůň jako věčná pýcha,
kůň jako studený led.
v jejímž srdci jen odvaha dýchá,
a křídla umoží mu let."

A video: